Dneska je skoro bezbřehý bláto,
prší, jako když bůh gatě stah, a
le lovcům i tak stojí za to
kance štvát po cestách necestách.

Dupou holínky v rozmoklým vřesu,
střelci stírají pot z Iesklejch čel,
kašlou na zlato podzimních lesů,
třesou se jedině na výstřel.

Kdo povídá, že lovci nejsou asi lidi?
Každej lovec měl by bejt náš miláček.
Na talíři kance člověk moc rád vidí,
všichni zbožňujeme uzený a špek.

 
 
 
 

 
 
 
 

Kuličky rejdily jako štíři,
rány padaly tam a zas sem,
jako když odvážný pionýři
vesele rachotěj na buben.

Kdo povídá, že lovci nejsou asi lidi?
Každej lovec měl by bejt náš miláček.
Na talíři kance člověk moc rád vidí,
všichni zbožňujeme uzený a špek.

Potom špunt z láhve vyrazil přetlak,
aby mel táborák úroveň.
A jen kaneček hasnoucí světla
nábožně upíral na hlaveň.

A pak líh mocně z kanistru šplouchnul,
že už lovci svůj boj vyhráli.
Někdo kanečka z milosti bouchnul,
načež roh zachrčel halali.

Kdo povídá, že lovci nejsou asi lidi?
Každej lovec měl by bejt náš miláček.
Na talíři člověk kance moc rád vidí,
všichni zbožňujeme uzený a špek.