Utíkám, taky co zbejvá štvanci.
Ždímám se ze všech sil, ze všech šlach.
Zátah mi nedává žádnou šanci,
někde vepředu čpí střelnej prach.

Lovci z bezpečnejch úkrytů střílej,
když jim ostatní zatáhli leč.
Z vlků jsou běžící živý cíle,
než je pokroutí předsmrtná křeč.

Po vlcích střílí se jen v zatažený leči,
po starejch, po mladejch, po šedejch lupičích.
Zuřivě chrčej psi a ječej nadháněči
a krvavejma praporkama rudne sníh.

Nečistou, divnou hru hrajou s náma.
Pro nás v ní nezbejvá naděje.
Svobodu zatáhnou praporkama,
střelcova ruka se nechvěje.

Za ty praporky nesmíš se vzdálit,
poroučí vlkovi tradice,
kterou slepě a oddaně sály
vlčata od starý vlčice.

Po vlcích střílí se jen v zatažený leči,
po starejch, po mladejch, po šedejch lupičích.
Zuřivě chrčej psi a ječej nadháněči
a krvavejma praporkama rudne sníh.

Naše tesáky jsou naše zbraně,
našim běhům, těm nestačí nic.
Proč tak poslušně, tak odevzdaně
běžíme před hlavně kulovnic?

Vlk ten nesmí a nemůže odsud.
Taky já utíkal naposled,
právě ten, koho přiřknul mi osud,
už se usmál a ručnici zvěd.

Po vlcích střílí se jen v zatažený leči,
po starejch, po mladejch, po šedejch lupičích.
Zuřivě chrčej psi a ječej nadháněči
a krvavejma praporkama rudne sníh.

Podlez jsem praporky, nic to není!
Touha žít přemohla tradici.
Lovec jen vyheknul překvapením,
najednou zapomněl zalícit.

Utíkám, taky co zbejvá štvanci.
Ždímám se ze všech sil, ze všech šlach.
Zátah mi nedával žádnou šanci,
a já přece jsem zas kulce plach.

Po vlcích střílí se jen v zatažený leči,
po starejch, po mladejch, po šedejch lupičích.
Zuřivě chrčej psi a ječej nadháněči
a krvavejma praporkama rudne sníh.