Proč jsem se zakoukal, proč mě tak okouzlila?
Kdvž oči přimhouřím, hned před sebou ji mám.
Jí je to ale fuk, vždyť v Paříži už byla,
a kamarád mi řek, že byla nejen tam.

Já opěvoval jsem jen pro ni sever dálný
a myslel jsem, že tím jí padnu do oka.
Ji nudí ale zpěv o pásmu neutrálním,
na tamní květiny mi kašle zvysoka.

Tak já si teda řek, že snad by ocenila,
když v písních bude jih a ten, co dřív s ní byl.
Jí je to ale fuk, když v Paříži už byla
a sám Marcel Marceau tam s ní přej hovořil.

Já praštil s fabrikou a známý přestal zdravit
a slovíčka se dřu, spím s velkým slovníkem.
Jí je to ale fuk, odjela do Varšavy.
Tak každej mluvíme zas jiným jazykem.

Až přijede, tak já jí řeknu: Prosze pannu!
Aspoň se podívej, že jsem už jinačí!
Jí je to ale fuk, ta už je v Teheránu.
A tak jsem pochopil, že prostě nestačím.

Vždyť ona všechno ví a taky byla všude.
Kde ještě nebyla, tak teď je právě tam.
Ať ten, co ní byl dřív, a ten, co pak s ní bude,
ti ať se pokusej, a já to radši vzdám.