Proč jsem se zakoukal, proč mě tak okouzlila? Kdvž oči přimhouřím, hned před sebou ji mám. Jí je to ale fuk, vždyť v Paříži už byla, a kamarád mi řek, že byla nejen tam. Já opěvoval jsem jen pro ni sever dálný a myslel jsem, že tím jí padnu do oka. Ji nudí ale zpěv o pásmu neutrálním, na tamní květiny mi kašle zvysoka. Tak já si teda řek, že snad by ocenila, když v písních bude jih a ten, co dřív s ní byl. Jí je to ale fuk, když v Paříži už byla a sám Marcel Marceau tam s ní přej hovořil. Já praštil s fabrikou a známý přestal zdravit a slovíčka se dřu, spím s velkým slovníkem. Jí je to ale fuk, odjela do Varšavy. Tak každej mluvíme zas jiným jazykem. Až přijede, tak já jí řeknu: Prosze pannu! Aspoň se podívej, že jsem už jinačí! Jí je to ale fuk, ta už je v Teheránu. A tak jsem pochopil, že prostě nestačím. Vždyť ona všechno ví a taky byla všude. Kde ještě nebyla, tak teď je právě tam. Ať ten, co ní byl dřív, a ten, co pak s ní bude, ti ať se pokusej, a já to radši vzdám.
© Milan Dvořák. Překlad, 1997
© Přemysl Rut. Provedení, 2015
© Lukáš Červenka. Provedení, 2016