V tuhle noc beze všech vykřičníků
kradu jinejm svůj vlastní čas.
Jako vždy chápu se číselníku,
nula sedm vytáčím zas

Dobrej večer, slečno, smím znát vaše jméno?
Já nejsem drzej, to se vám jen zdá.
Není přece možný, že je pořád obsazeno!
No tak, už je to tady. Tak nazdar, to jsem já.

I když v hlavě mi začalo hučet,
ještě čekám, nepůjdu spát.
Proč jen chvíli a na zvláštní účet
smím bejt s někým, koho mám rád?

Prosím vás, slečno, prozvoňte mi to,
popožeňte to, jak se jenom dá,
jenom neříkejte, že je vám moc líto.
No tak, už je to tady. Tak nazdar, to jsem já.

Koukám na přístroj jak na ikonu,
na seznam jako na breviář.
Na vás koukal bych jak na madonu,
kdybych přes dráty uviděl tvář.

Slečno, můj anděli, spaste moji duši
a ještě jednou zkuste mi to dát!
Neřek jsem to hlavní a tam nás někdo ruší!
No tak, už je to tady. Tak nazdar, to jsem já.

V tuhle noc rozkazy nejsou pro mě.
Nespavost, to je má choroba.
Kdybych usnul, mám sen o madoně.
Ta se někomu moc podobá.

Nezlobte se, slečno, já to předtím ruším.
Do Magadanu se musím dovolat.
Pak už nezavolám, dám pokoj, namouduši.
Musím jen zjistit, jak se tam má kamarád.

Porucha na trase, zatraceně!
Nebo nás někam jinam přepnuli?
Nevadí, budu čekat a denně
začínat jako vždy od nuly.

Vytočím zas nula sedm při večeru
nebo počkám, až to někdo jinej udělá.
Cože, pro mě? Ale ovšem, samozřejmě beru
i na účet volaného! Nazdar, to jsem já.