Led zeshora, led zdola. Kudy odsud?
Prorazit vzhůru, dolů prohryzat?
No ovšem - vynořit se, věřit v osud!
Pak do práce a čekat na víza.

Led nade mnou už přece puknout musí!
Jsem jako oráč, zalévá mě pot.
Na všechny staré verše vzpomenu si,
až se ti vrátím jako v písni loď.

Mám přes čtyřicet. Dvanáct roků z tísně
mě taháš ty - a s tebou Nejvyšší.
Až k němu přijdu, vím už, jaké písně
i jakou obhajobu uslyší.