Led zeshora, led zdola. Kudy odsud? Prorazit vzhůru, dolů prohryzat? No ovšem - vynořit se, věřit v osud! Pak do práce a čekat na víza. Led nade mnou už přece puknout musí! Jsem jako oráč, zalévá mě pot. Na všechny staré verše vzpomenu si, až se ti vrátím jako v písni loď. Mám přes čtyřicet. Dvanáct roků z tísně mě taháš ty - a s tebou Nejvyšší. Až k němu přijdu, vím už, jaké písně i jakou obhajobu uslyší.
© Milan Dvořák. Překlad, 1997
© Lukáš Červenka. Provedení, 2016