Já nemám rád, když něco končí smrtí.
Života pořád ještě nemám dost.
A nemám rád ty chvíle, kdy mě drtí
buď otupělost, nebo zuřivost.

Nemám rád toho, kdo dokáže spojit
nadšení hrané s chladným propočtem,
a nesnesu, když někdo za mnou stojí
a dopisy mi přes rameno čte.

Já nemám rád, když hovor přerušili,
když někdo něco napůl udělá.
Já nemám rád, když do týla se střílí,
a koneckonců ani do čela.

Nesnáším šeptandu a dlouhé prsty,
červíka pochyb, pocty vítěze,
když někdo jezdí rukou proti srsti,
když někdo skřípe o sklo železem.

Nemám rád teplíčko a prázdné snění.
Radši si spálím za patami most.
Nemám rád toho, kdo čest klidně smění
za okázalou mravopočestnost.

Já na zlámaná křídla uvyknu si
a bez lítosti na ně pohlížím
i bezmocnost, i násilí si hnusím.
Jen mi je líto Krista na kříži.

Já nemám rád sám sebe, když se bojím,
zuřím, když nevinný má utrpět,
když nechtějí mě nechat na pokoji
a když mě chtějí nechat na ocet.

Nehodlám sloužit obrovitým scénám
a milión za drobné směňovat.
At’ se svět chystá k světodějným změnám,
já tohle nikdy nebudu mít rád.