Černý brejle, rukavice,
zlatejch zubu aspoň třicet,
v prkenici samej dolar nebo valutovej šek.
Do hotelu Sovietskaja
jednou přijel, pokoj najal,
jistej občan nesovietskej jménem John LanEcaster Peck.

Chodil městem tam a zpátky,
ale kašlal na památky,
v deštníku měl namontován infra, ultra objektiv,
kterej nezobrazil věrně,
nýbrž zkresleně a černě,
to co všichni milujeme, nač je hrdý kolektiv.

Sdružený klub pracujících,
vypadal spíš na pivnici,
tržnice i ze stánkami zase na špinavej sklad
GUM se změnil v malou chajdu
no a stěží slova najdu,
abych nějak slušně popsal pohled na divadlo MCHAT.

Jenže špion musí hbytě
splejtat špionážní sítě,
to mu řekli při výcviku a tak vymyslel si plán.
Jak si najde pomocníky
proto zašel do putyky,
kde mu do oka hned padne občan jménem Jepifan.

Jepifan byl občan zlačnej,
schytralej a poživačném,
navíc za ženský a pivo byl by ďáblu duši dal.
Tím se právě hodil skvěle
pro záměry nepřítele,
takhle muže skončit každej opilec a liberál.

Dostal úkol bez meškání
inscenovat za svítání,
přepadení taxikáře na Gorkijho ulici.
Zmocníte se celý tržby
a ten průšvih taxislužby
rozmázne pak náležitě komentátor z BBC.

Potom musíte hned běžet
na výstavu do manéže,
tam k vám přistoupí muž s kufrem osloví vás tlumeně.
Nekoupíte zralý třešně
a když přikývnete spěšně
dá vám bednu s dynamitem, tu pak přinesete mně.

Když se tohle všechno stane
milej pane Jepifane,
dostanete spoustu peněz, spoustu piva, spoustu žen...
Jenže Jepifan svou gáži
bere v kontrašpionáži,
hodnost major, vzorný otec, v kolektivu oblíben.

A tak nečekaně brzy
skončil svoje rejdy drzý,
ohavně se přepočítal mistr John Lancaster Peck.
Teď už bydlí v pokojíku,
kterej zevnitř nemá kliku,
jeho pokoj hotelovej zdědil spřatelenej Řek.