Černý brejle, rukavice, zlatejch zubu aspoň třicet, v prkenici samej dolar nebo valutovej šek. Do hotelu Sovietskaja jednou přijel, pokoj najal, jistej občan nesovietskej jménem John LanEcaster Peck. Chodil městem tam a zpátky, ale kašlal na památky, v deštníku měl namontován infra, ultra objektiv, kterej nezobrazil věrně, nýbrž zkresleně a černě, to co všichni milujeme, nač je hrdý kolektiv. Sdružený klub pracujících, vypadal spíš na pivnici, tržnice i ze stánkami zase na špinavej sklad GUM se změnil v malou chajdu no a stěží slova najdu, abych nějak slušně popsal pohled na divadlo MCHAT. Jenže špion musí hbytě splejtat špionážní sítě, to mu řekli při výcviku a tak vymyslel si plán. Jak si najde pomocníky proto zašel do putyky, kde mu do oka hned padne občan jménem Jepifan. Jepifan byl občan zlačnej, schytralej a poživačném, navíc za ženský a pivo byl by ďáblu duši dal. Tím se právě hodil skvěle pro záměry nepřítele, takhle muže skončit každej opilec a liberál. Dostal úkol bez meškání inscenovat za svítání, přepadení taxikáře na Gorkijho ulici. Zmocníte se celý tržby a ten průšvih taxislužby rozmázne pak náležitě komentátor z BBC. Potom musíte hned běžet na výstavu do manéže, tam k vám přistoupí muž s kufrem osloví vás tlumeně. Nekoupíte zralý třešně a když přikývnete spěšně dá vám bednu s dynamitem, tu pak přinesete mně. Když se tohle všechno stane milej pane Jepifane, dostanete spoustu peněz, spoustu piva, spoustu žen... Jenže Jepifan svou gáži bere v kontrašpionáži, hodnost major, vzorný otec, v kolektivu oblíben. A tak nečekaně brzy skončil svoje rejdy drzý, ohavně se přepočítal mistr John Lancaster Peck. Teď už bydlí v pokojíku, kterej zevnitř nemá kliku, jeho pokoj hotelovej zdědil spřatelenej Řek.
© Milan Dvořák. Překlad, 1997
© Marek Vašut. Provedení, 1988
© Lev Myškin. Provedení, 2009
© Jaromír Nohavica. Provedení, ?
© Merlin Cohen. Provedení, 2015