Byl zbožňován a vyvažován zlatem a bydlel kdesi ve Spojených státech, kde vládne starý společenský řád. A nejlíp asi představit ho svedu, když řeknu: Agent nula nula sedm, jejž račte jako Jamese Bonda znát. Ten zájem a tu slávu už nemoh ani snést. Být oblíbencem davu je někdy skoro trest. Jak jely po něm dámy, se nedá ani říct. I slavný Mastroianni byl proti němu nic. Ve vile kdesi blízko Hollywoodu se bezvýsledně snažil zahnat nudu a žil tam ovšem v přísném soukromí. Vždyť věděl, že když dav se na něj vrhne, tak na památku sako z něho strhne a možná mu i ruku přelomí. Žil vlastně jako v kleci, jen ve filmu byl král, tam vyvádíval věci, že to až nešlo dál: Hned pistolí či jedem zlo lumpům odplatí, hned krásnou dámu svede a pak se vytratí. Když jednou takhle kousek volna zbyl mu, tak se soudruhy od Státního filmu se rozhod u nás něco natočit. Tak z prostěradla spích si dlouhej hábit, že příznivce to nebude tak vábit, a na trhání pro sovětský lid. Když na letiště přijel a čekal na odlet, tak začla hysterie, že neviděl to svět, dav málem převrh letoun a vůbec šel z něj strach a na památku beton rval z rozjezdovejch drah. Když vystupovat v Moskvě přišla chvíle, on přes obličej přetáh lajntuch bílej, jen aby si ho nikdo nevšimnul. Vtom někdo v gázu kodrcá se zdáli, kus filmu v klopě, ingliš pingliš válí: „chau du ju du a tumáš chléb a sůl!“ I uvítací četa a zástup stojí tu. Ti vítaj mistra světa ve střelbě na skeetu. Přej neomylně střílel a trefil všechno hned, dav ženskejch po něm šílel a chlapi jakbysmet. Když agent převlek v hotelu pak shodil a v obyčejnejch šatech halou chodil, tu nabyl rázem novou zkušenost, když jedna děžurná hned zaječela, že osoba je silně podezřelá, a portýr nechtěl věřit, že je host. Dal inkognito k ledu a zapřel ruce v bok, řek: „Nula nula sedm!“ a ihned dostal blok na meziměstskej hovor - tu vyrazil jen řev a marně hledal slovo, jimž vyjádřil by hněv. Vtom přihnali se páni asistenti, když za kopejky rozměnili centy, a roztrhli a chlácholili je. Pak už jen uklízečka zahučela: „Co ze sebe ten moula špión dělá, když nám tu bydlí rádža z Indie!“
© Milan Dvořák. Překlad, 1997