Svět má po celá staletí jediný směr
- někam k teplu, pryč od mrazů, od vichrů zlých.
Kampak letí ti ptáci a proč na sever,
když ptáky má zajímat jedině jih?

Oni po slávě, úspěchu netouží.
jen co pod křídly uplyne led,
svoje ptačí štěstí si zaslouží
jako odměnu za smělý let.

Co nám v teple a klidu nedalo spát,
co nás nutilo do tmy a do zimy jet?
Každý polární záři by uviděl rád,
jenže záře se cení a málokdy je.

Je jen ticho a racčí plachtění,
které prázdnotu neodnese.
Ale odměnou za to mlčení
hlasu určitě dočkáme se.

Dávno zdají se nám jenom bělostné sny.
Všechny odstíny se ztratily pod sněhem.
Naše oči jsou bělobou oslepeny,
znovu vidět je naučí až černá zem.

Naše slabost tam roztaje jako stín,
v našich hrdlech se probudí hlas,
jako odměna za noci zoufalství
věčný polární den bude zas.

Sever. Naděje. Vůle. Dálky nás zvou.
Čistý sníh jako život bez jediné lži.
Tady supi nám oči nevyklovou
prostě proto, že tady by nemohli žít.

Ten, kdo špatná znamení odhání,
kdo si nelehne, nelíže sníh,
ten se určitě dočká setkání
za ty dlouhé dny osamění.