Občas docházej mi síly
v týmy jízdě spanilý.
Somruju už hezkou chvíli,
protože mě vyhodili
z velrybářský flotily.

Že jsem jenom ulejváček,
ani straník, ani žid,
chrápu v domech u stoupaček,
však i takhle dá se žít.

Je to život, sakra práce,
žiju si jak nóbl pán!
Zmůžu se i na trachtace
- když se kluci z moře vracej,
hážou ruble do všech stran.

Rubl přece nejsou prachy.
Kdo chce spořit, ten je hnát.
O mě, panstvo, žádný strachy,
žiju si tak akorát.

A když přece přišla bída,
seslal osud somráka.
Byl to maník extra třída,
řek mi: „Tohle Vača hlídá,
tam si kapsy naflákáš!“

Potom ke mně o tý Vače
prones jen pár holejch vět:
Já jsem k Vače vyjel s pláčem,
chechtal jsem se cestou zpět.

Zlatej důl na řece Vače,
to je perla Sibiře.
Zlato sotva kutat stáčej,
maj tam bídu o kopáče,
o pomocný havíře.“

Půjčil jsem si na letenku,
letím někam čertvíkam.
Pár dnů na vzduchu a venku,
pak se taky zachechtám!

Když pár měsíců to bylo,
popadlo mě cukání:
„Mrkni, účetnická sílo,
kolikpak tam pro mě zbylo
po srážkách a po daních!“

A když mi to spočítali
- nekecám vám, pámbu chraň -
nestačil jsem oči valit.
Čtyry tácy čistá dlaň.

Jen co mi ty prachy dají,
já se urvu z otěží.
Jednou královsky se najím
a pak frnk do teplejch,
na kavkazský pobřeží.

Dám si tam tu jejich čaču,
to je nápoj pro bohy,
připiju na řeku Vaču,
na somráky ubohý.

Průvodčí byl za pár žmolků
učiněná líbeznost.
pro chlast letěl bez okolků,
ještě přitáh ňákou holku,
vychrtlou a divnou kost.

Holka loví zelenáče,
ale já se nebráním.
Vždyť jsem k Vače vyjel s pláčem,
teď chci užít chechtání.

Jenom jsme si pár slov řekli,
začlo mocný hoštění,
prachy proudem z kapes tekly.
Nejevila žádnej neklid,
když jsem si leh vedle ní.

Vůbec jsem se nevytáčel,
když jsem příliš brzo zvad.
Však jsem k Vače vyjel s pláčem,
teď se můžu uchechtat.

Pět dní žil jsem jako v nebi,
než ten balík rublů splask.
Zmizel, jako by tu nebyl.
Průvodčí se jenom šklebí
a už nechce nosit chlast.

Za poslední rublík v Soci
telegram jsem ztěžka psal:
„Chlapci, pošlete pár vočí,
všechny jsem je prochechtal.“

Byl tu balík a už není.
Jeden lehko utrácí.
Na tom sotva se co změní.
Zas mě vemte do učení,
magadanský somráci.

Maj tu šašlyk, maj tu čaču,
já jen hlad a žízeň mám.
Zas na Vaču jedu, pláču,
chechtám se jen sobě sám.