Měl jsem vysokou platovou třídu,
strkal peníze pámbuví kam.
Stejné měsíčně na svý si přijdu,
navíc čtvrtletní prémie mám.

Samota dolíhá na člověka,
nechce vejplatu sám propíjet.
Na mě v Rjazani nevěsta čeká.
Ludry v Moskvě, ty může mít hned.

Denně s psaníčkem na poštu spěchám,
z pošty k ludrám a pije se moc,
každej večer pak ztrestat se nechám
stejným trápením po celou noc.

V práci průšvihy, mistr se mračí,
v ránech pochmurnejch ouzko mi je,
brzy síly mi přestanou stačit
i ty mý čtvrtletní prémie.

Oči nateklý, na hubě vrásky,
jednou povídám bez velkejch slov:
„Mně je milejší zdraví, mý krásky.
Ať vás obslouží zas jinej šlóf.“

Od těch dob se mi zdravotně daří,
navíc vznešený pocity mám,
když teď propíjím měsíční gáži
i ty čtvrtletní prémie sám.