Až dozpívám a přestanou mi tleskat,
čím jednou skončím, to bych věděl rád
Jedno vím ale určitě už dneska
- že nebude se mi chtít umírat.

Na řetěz slávy z falešnýho zlata
proti svý vůli upoutat se dám...
Kostnatá ruka na kovaný vrata
zaklepe a já štěknu: „Kdo je tam?“

Ticho. A přece - je tu někdo blízko,
co nevadí mu uvázanej pes.
Uvidím kosu nad plotem se blýsknout
a ze všech sil se opřu o řetěz.

Obojek praskne, zlatej řetěz taky.
Vyrazím do tmy, noční bouři vstříc.
Potrhám trochu boky o bodláky
a potom už mě nezastaví nic.