Jestli někdo na tvou kůži vypisuje odměny, aby v oprátce ti zúžil hrdlo beztak hubený, když tě někdo sežrat dává biřicům i s chlupama, v lese pořád vlastní práva lučištnická tlupa má. Koho tíží život sluhy, koho trápí robota, kdo by měl jen samý dluhy až do konce života, tady nebojí se žádnej, že by umřel nebo zchud, tady milostivě vládne pán všech pánů - Robin Hood. Zádnej meč a žádná střela na ty chlapy nestačí. Bouřliváky, vzpurný čela tady mají nejradši. Taky na odbojný pány někdy čeká černej les, kdo je bez bázně a hany, bejvá taky bez peněz. Choděj po pěšince známý, pro povozy nevhodný, dřív jen nevolníci, Chámi, a teď střelci svobodný. Tady ten, kdo všechno ztratil, najde aspoň odvahu, tu mu zaručeně vrátí pán všech pánů - Robin Hood. Tak si žijou jako v ráji přes zákazy výslovný, dobrou vůli spolu mají tyhle střelci svobodný, za peřinu hvězdný nebe, jako polštář mají mech, i když to snad někdy zebe, jen když nejsou v okovech. Někdy tajně povzdechnout si: Copak pole, a co dům? A pak šípy začnou brousit. Tak, pro strejčka Příhodu. A kde v příštím okamžiku vynořej se odnikud, ví jen první z lučištníků, pán všech pánů - Robin Hood.
© Milan Dvořák. Překlad, 1997