Nejprve bylo slovo, těžké a sklíčené,
když v mukách tvorby zrály světadíly.
Tehdy se kusy obrovské trhaly od země
a v ostrovy se v dálce proměnily.

Plavil se ostrov světem bez vlajky, bez nákladu,
skrz milionoletí a skrz dějiny.
Ten poustevník a tulák tvář změnil od základu,
zachoval si však ducha své rodné pevniny.

Nejprve bylo slovo, co ale se slovy,
když po světě už námořníci chodí?
Po schůdcích vzhůru pádí na ty své ostrovy,
pro větší krásu říkají jim „lodi“.

Břeh ale táhne zpátky ostrovy uprchlíky,
ať brázdí jakékoli daleké končiny.
Mají své vlastní, mořské obyčeje a zvyky,
dbají však na zákony a na čest pevniny.

Snad odpustí nám příměr mužové učení.
Byl z jejich vlastních teorií stvořen.
A jestli jako první bylo slovo na zemi,
tak určitě to bylo slovo „moře“.