Do vod neutrálních se ponořujem. To ponořování nás před bouří chrání, když nás ale zjistí, hned radary piští a pak ke dnu jdem. Tak spaste naše duše, náš hlas je hloubkou zdušen, Tak spaste naše duše, svírá nás děs. Sem všichni, kdo nás slyší! Náš dech je stále tišší a oči hrůzou křičí své es ó es. Teď o vzduchu sníme, tak mít aspoň hlt! Jenomže víme, že tam na hladině ze všech stran číhá a z vln růžky zdvíhá jen zákeřná smrt. Tak spaste naše duše, náš hlas je hloubkou zdušen, tak spaste naše duše, svírá nás děs. Sem všichni, kdo nás slyší! náš dech je stále tišší a oči hrůzou křičí své es ó es.                               My dostali rozkaz a musíme plout. Kdo převezme od nás náš nicotný odkaz? Náš kurs není zapsán a poslední vzkaz nám ze rtů spláchne proud. Tak spaste naše duše, náš hlas je hloubkou zdušen, tak spaste naše duše, svírá nás děs. Sem všichni, kdo nás slyší! Náš dech je stále tišší a oči hrůzou křičí své es ó es. My začali stoupat. Nejspíš naposled. Už marné je doufat, i jásat, i doufat, co nám ještě zbývá? Jak torpéda živá se hnát přímo vpřed.   Tak spaste naše duše, náš hlas je hloubkou zdušen, tak spaste naše duše, svírá nás děs. Sem všichni, kdo nás slyší! Náš dech je stále tišší a oči hrůzou křičí své es ó es.
© Milan Dvořák. Překlad, 1997
© Lukáš Červenka. Provedení, 2016