Nechal jsem plavat kšeft, kšeft, co rozjel se slibně a hladce,
nic jsem si neodnes, výpad jsem tak, jak stvořil mě Pán.
Neměl jsem jinej plán, jen jsem poznal, že jsem na obrátce.
Zpoza hor modravejch jiný kšefty už hnal vítr k nám.

Pravdu si v knížkách odjakživa ctem,
mluvený slovo ale knížky předčí,
že doma není nikdo prorokem,
jinde to ovšem není o nic lepší.

 
 
 
 

 
 
 
 

Rozebrali si mě, ale já jsem moc rád, že lví podíl
dostali jenom ti, kterým stejně bych nechal ho sám.
Po hladký podlaze šmajdám, jako bych blátem se brodil,
po schodech vrzavejch pokradmu na půdu vylejzám.

Proroci hasnou jako zimní den.
I Mohamed, i Zarathustra svědčí,
že doma není nikdo prorokem,
jinde to ovšem není o nic lepší.

Dole chválej mě snad, snad mi vyčítaj nějakou vinu:
„Dobře, že odešel, bez něho po kšefte něco je!“
Ze svatejch obrázků nehtama strhávám pavučinu,
pospíchám, protože za domem cinkají postroje.

Světec má třpytnou slzu pod okem,
moudře mi radí se světem se nepřít.
On doma není nikdo prorokem,
jinde to ovšem není o nic lepší.

Do sedla vyletím, tohohle koně jsem ještě vládce!
Říkám si: Chudák kůň, uštvu ho, k smrti ho utahám.
Nechal jsem plavat kšeft, kšeft, co rozjel se slibně a hladce.
Zpoza hor modravejch jiný kšefty už hnal vítr k nám.

A provází mě přísným výrokem
žito, co koni pod kopyty křepčí,
že doma není nikdo prorokem,
jinde to ovšem není o nic lepší.