Jednou umřu i já.
Totiž každej z nás jednou tam musí.
Chtěl bych bejt zabitej,
aby do zad mi vrazili nůž.
Mrtvejm kůr zazpívá,
lidi mažou jim med kolem pusy.
živýmu není hej,
nebožtík, to je váženej muž.

Nikdo se nedoví,
pročpak zapíchli tohohle chlápka.
Duše je samej chvat,
ukradla spřežení, to je styl!
Už je to hotový.
V rajskejch zahradách ochutnám jabka.
Teď už klid, nespěchat,
svatej Petr by nás nepustil.

K ráji jsme přijeli
a já poznal to místo, kam chvátám
- velký nic neměnný,
pustou pláň bejlím zamořenou.
Z toho nic trčely
k nebi rezavý železný vrata,
muklové znavený
u vrat dřepěli na kolenou.

Strachy kůň tancoval,
já ho poplácal, aby byl klidnej,
postroje urovnal,
pročís hřívu a schoval jsem bič.
Závorou lomcoval
svatej Petr a nebyl moc vlídnej,
supěl a hudroval,
nemoh otevřít, a tak šel pryč.

Lidičky ztrápení
z kolen přečapli na bosý paty.
Ani sten, ani vzdech,
jenom šepot se nes do všech stran:
Jakýpak spasení!
Je to lágr a kolem jsou dráty!
Všechno svou cestou jde,
nad tou cestou je na kříži Pán.

Kdybych tak necítil
z brány tohohle lágru všech lágrů
vonět chleba a kmín,
pouto lepší než řetízky pout!
Bráním se ze všech sil,
ale nos taky táhne mě k žrádlu,
pusu mám plnou slin,
přitom si nemůžu uplivnout.

Řinčení kolejnic
k sobě vábilo pár mladejch fracků.
Zvony nás uvítaj!
- tvrdili nadšením celý pryč.
Já v tom uslyšel víc.
Já v tom uslyšel chřestění svazku,
ve kterým tady maj
ke každý dušičce vlastní klíč.

Nebyl jsem boží syn,
žádná madona není má matka,
nikdo mi na oltář
svíci zádušní nepostavil.
Zato teď okusím
v rajskejch zahradách růžový jabka.
Jenže ty hlídá stráž
a ta střílí a nemine cíl.

Anděl na strážní věž
máchnutím křídel vyletěl rázem.
Snad jsem nespáchal hřích,
co bych si jablíček nenarval.
Výstřel zazněl, tak běž!
A já běžel a ujížděl na zem,
jablíčka v záňadří,
abych cestou je na těle hřál.

Někdy i podruhy
musej umírat některý lidi.
Já to zvlád, sekáč jsem,
když mě odprásknul sám svatej duch.
Za velký zásluhy
se tu na zemi ráj lidem slíbí,
v ráji slibujou zem
těm, co z lidí si vyvolil Bůh.

Nikdo ať nebádá,
pročpak odbouchli tohohle chlápka.
Koně chtěli by žrát,
ale já tryskem nutím je jet.
Podél srázu a dál,
podél propasti vezu ti jabka,
abych měl ti co dát,
že i z ráje’s mě čekala zpět.