Neběhám tak, jak je zrovna módní,
a můj dusot taky jinak zní.
Proto se mi říká mimochodník,
že neběžím jako ostatní.

 
 
 
 

 
 
 
 

Chvěju se, když vzpomenu si jen
na drezuru, jak ta byla zlá.
Klidně budu běhat se stádem,
ale bez uzdy a bez sedla.

Už se spouští dostihovej podnik.
Nejvyšší kurs dneska na mě je.
Favorit je dneska mimochodník,
jenže má na sobě žokeje.

Tomu ostruhy jsou základem,
aby se mu jízda povedla.
Budu klidně běhat se stádem,
ale bez uzdy a bez sedla.

 
 
 
 

 
 
 
 

Já už nechci vavřín ani cenu.
Posledního uvidí mě cíl.
Já mu, hnidě jedny, připomenu
ostruhy i bič, co mě s ním bil.

Zazní zvonec - a už na start jdem.
Žokej řádí, mrcha posedlá.
Jak bych rád ted běžel se stádem,
ale bez uzdy a bez sedla.

Kam se cpu a jak to, že jsem vpředu?
Dyť já hájím nepřátele svý.
Poslední bejt prostě nedovedu,
nedokážu vzdát se vítězství.

Jak ted jinak zachránit svou čest,
nežli chlapa shodit ze svejch zad?
Běžet v stádě, sedlo s uzdou nést,
jeho ale z toho vynechat.

Sbírá se a bolestí se šklebí,
mně už v cíli břeskná hudba zní.
Poprvé jsem mimochodník nebyl,
chtěl jsem vyhrát jako ostatní.