Kam se kouknout a co dejchat v chvíli nejbližší?
Vzduch je těžkej před bouří, až to leká.
Copak budu dneska zpívat, copak uslyším?
Ptáci pohádkový pějou, co mě čeká.

Křídlatá Siréna se svou vějičkou
slibuje bezuzdný veselí,
ale naproti zapšklej pták Štěstíčko
jenom čeká, co zas oželí.

Jako když se zachvívá
sedm strun a zaznějí.
To mi jen pták Ohnivák
zas dává naději.

Hlaholem zuřivým nebo veselým,
kterej k modrýmu nebi vystřelí,
měděný zvony zněj ze zvonic.
Ryzím zlatem se pokrejvaj v Rusku kostely,
aby pámbíček všímal si víc...

Vídám zemi do pohádek vrostlou docela,
tu zem záhadnou, zem obrovitou,
jak je slaná, jak je hořkosladká, kyselá,
zlatá žitem, modrá vodou pramenitou.

Bahno je žírný dost, aby mlaskalo,
koně se po břicha ploužej v něm,
ale vláčej mě dál zemf ospalou,
ochablou, odulou věčným snem.

Jako když se usmívá
sedm lun a vzcházejí,
ozve se pták Ohnivák
a dává naději.

Na svou duši, co vyrostla jen na ztrátách,
padlou do prachu, padlou do bláta,
do krve sedřenou z tahanic,
na tu duši dám záplaty ze zlata,
aby pámbíček všímal si víc.