Zbožňoval jsem výstřelky a ženy,
každej den jsem míval jinou z nich.
Šířily se zprávy podložený
o těch skutcích, co jsem v lásce stih.

Jednou takhle zas byl večer pěknej
a já šel jsem tam anebo sem,
a vtom potkám jednu z nespočetnejch
na tý svojí pouti životem.

Povahu tak nespoutanou měla,
duši krásnou, to bych odpřísáh,
navíc k tomu skvělou stavbu těla -
a já ani floka po kapsách.

Abych zmoh se pro ni na prsteny,
na voňavky, budu muset krást.
Všechno s ní pak beze zbytku směním
za přízeň a za pochybnou slast.

„Milej Vasjo“, šeptala mi v šeru,
„dám ti, nad co dražší nejni nic“.
Povídám, že za stovku to beru.
Napůl s kámou, kdyby chtěla víc.

Ženský jsou jak koně nezkrocený.
Vyrazila, jako by ji pich.
Snad jsem žádal velkou slevu z ceny,
nebo jsem jen něco neposti h.

Po měsíci, v klidu, bez emocí,
po měsíci říct zas dala si.
Znova přišla, no a tak mám pocit,
že už nejspíš s cenou souhlasí.