Už za náma leží dost západů slunce a pádů.
A já chci let vzhůru a kousíček úsvitu jen.
Kéž kabáty černý nás chráněj, než noc ztratí vládu,
kéž dají nám zrána pak vidět, jak vzchází zas den.

Dnes řekli nám rovnou, že hrdinsky má každej padnout.
No však uvidíme, jak zvládne to ten nebo ten.
Já z cizího kouřil a myslel: To říká se snadno,
já ze všeho nejdřív chci vidět, jak vzchází zas den.

Svý úkoly máme, a minér se jen jednou splete.
A kdo stojí s dýkou snad na číhaný za kmenem,
ten snaží se marně - ať třeba mi krk proříznete,
já dneska vzdor všemu se kouknu, jak vzchází zas den.

My zázemím táhnem a nesmíme mordovat spící.
Já ostnatý dráty jsem stříhal a vtom viděl jsem
tak mladou a křehkou, i když nezralou slunečnici,
jak otáčí hlavu v tu stranu, kde vzchází zas den.

Co za náma leží, co nad ránem v tmách se mi ztrácí,
to není jen západ a pád do hlubin, nejen ten.
Se skřípěním zubů rvu z dvou kabelů izolaci.
Už to neuvidím, a přece, já vím, vzejde den.

Ted z prořídlý roty, jak může, se sám každej vrací
a všechno, co bylo, po výbuchu má si vzít zem.
Já jen bych rád věřil, že za naši zlou, hrubou práci
smí někdo z vás klidně se dívat, jak vzchází zas den.