Jen spolehlivej směl se přidat k nám,
a zrovna já veš do kožichu vsadil.
„Dejte mu stakan vodky“, povfdám,
„to je můj dobrej kámoš, kamarádi“.

Cvak si a rázem západ mezi nás,
a my se, blbci, nenadali zrady.
Hned druhej den nás do jednoho prásk.
Odpusťte mi, jsem trouba, kamarádi.

Ze soudu v hlavě nezbylo mi moc.
Probral mě lágr - vítr, mráz a bílo.
Zdálo se mi, že kolem je jen noc,
a to tím spíš, že vono to tak bylo.

Ne, nechcíp jsem a mám dost páry sám.
To von si myslí, že sme navždy tady,
to von nás všechny předem pochoval.
Jenže se mejlí, věřte, kamarádi.

Noc nejni věčná, přijde zase den.
Pomsta je sladká, až to duši hladí.
Ale to já ho přived přece jen,
a proto mně ho nechtě, kamarádi.