Zdá se, že žít se snažíme.
Sotva už ale slyšíme
houkání nočních rychlíků,
volání píšťal parníků.
Jiný přej pátraj v hlubině,
viděj, co je na jejím dně,
jenže jen zrakem střevlíků
a pulců v mělkým rybníku.

A kolem lítaj šance, jako kulky svištěj,
jsou slepý nebo zbloudilý, anebo trhaj hlavu.
Z nás některý si troufli na bojiště
a hned maj z toho smrt anebo slávu.

A my jsme jenom uhnuli,
my včas si spočítali,
že pojde nula od nuly,
když včas se jeden svalí.

Uprostřed zmatků, tmoucí tmy,
sotva se kdo už napřímí.
Ohněm se, políbíme zem,
anebo botu zavážem.
Ne vždycky známe pravdu my,
ale i ten, kdo rozumí,
jen mezi řádkama to všem
vyloží s chladným propočtem.

A kolem lítaj šance, jako kulky svištěj,
jsou slepý nebo zbloudilý, anebo trhaj hlavu.
Z nás některý si troufli na bojiště
a hned maj z toho smrt anebo slávu.

A my jsme jenom uhnuli,
my včas si spočítali,
že pojde nula od nuly,
když včas se jeden svalí.

Myšlenky naše spanilý
už dávno vzhůru mířily,
až volně vzlítly do vejšek
a tam se vznášej celej věk.
My při tom vzletným úsilí
se tady dole nalili
a na hořkost svejch myšlenek
si pořídili sladkej lék.

A kolem lítaj šance, jako kulky svištěj,
jsou slepý nebo zbloudilý, anebo trhaj hlavu.
Z nás některý si troufli na bojiště
a hned maj z toho smrt anebo slávu.

A my jsme jenom uhnuli,
my včas si spočítali,
že pojde nula od nuly,
když včas se jeden svalí.

Bez šifrování tvrdejch vět
chcem odhalit ten krutej svět
a morovej sklep vyvětrat,
kdyby to hlavu mělo stát.
A potom začnem střízlivět.
Bušíme do zlejch dávnejch let,
brzo však na nás padne chlad
a ruka začne umdlívat.

A kolem lítaj šance, jako kulky svištěj,
jsou slepý nebo zbloudilý, anebo trhaj hlavu.
Z nás některý si troufli na bojiště
a hned maj z toho smrt anebo slávu.

A my jsme jenom uhnuli,
my včas si spočítali,
že pojde nula od nuly,
když včas se jeden svalí.

Je krásný tíhu odvrhnout
a předstoupit před boží soud,
zahodit nůž, přestat se třást,
ukázat, že to není past,
a odevzdaně spolehnout,
že bezbrannýho nesejmou.
jenomže rez se chytá nás
a v každým žije nízkej plaz.

A kolem lítaj šance, jako kulky svištěj,
jsou slepý nebo zbloudilý, anebo trhaj hlavu.
Z nás některý si troufli na bojiště
a hned maj z toho smrt anebo slávu.

A my jsme jenom uhnuli,
my včas si spočítali,
že pojde nula od nuly,
když včas se jeden svalí.