Vyhublej krkavče, vznášej se nad krajem,
najdi, co jarní les zahalil do listí.
Slyšíš? Dusotem nohou se otřásá zem.
Vidíš? Ukryla se pod mlžným závojem.
To i rosy už začly vřít nenávistí.

Nenávist v nalitejch pupenech číhá,
nenávist prejští skrz kůži jak pot,
nenávist do horkejch hlav se nám zdvíhá.
Ted začne jít o život.

Šmouhy rzi v řekách plujou, jen zaostři zrak.
Zlo si řeklo, že po svým tu zem vyčistí.
Jílce mečů už do dlaní studěj i tak,
v spáncích zoufalství buší jak divokej pták,
všechny srdce se zalykaj nenávistí.

Nenávist ková ted z mladíčků chlapy,
nenávist dere se z duší a těl,
nenávist žízní a touží se napít.
Ať teče krev nepřátel!

I když nenávist opravdu zajala nás,
nejsme zajatci tupý a bezduchý msty.
Žádná černá a slepá zášť nesmí nás mást.
Slzy vítr nám osuší, až přijde čas,
vítr pravý a horoucí nenávisti.

Nenávist - čile se jí přeplnila,
nenávist chystá se ven vyrazit.
V nás ale ta nenávist ušlechtilá
jen vedle lásky smí žít.