Jsme bdělý, pevný, žádnej nevyžvaní údaje tajný, ať je kdekoli. Kdež bysme mohli, neznáme je ani. Máme svý chytrý, k tomu povolaný, my spánembohem budem za voly. Úspěchy aby decimálkou vážil, ta ale jaksi není k sehnání. Nám je to jedno, rád se každej snaží stát na tý čestný, věrný přední stráži úspěchů, hranic, míru, poslání. Spuštění stroje slavilo se večer, ráno je z toho spousta kocovin. Ty se hned zase panákama léčej. Náš vlastní zájem, o ten není péče, dyť nikdo z nás by nevěděl, co s ním. Všem nám už v bytech televize pištěj. V šest na dvojce jsem koukal na hokej. V sedm šel na všech New York, to vím jistě, beze mě ovšem, koupali jsme sviště, tak doufám, že tam všechno maj ou kej. Přitom bych rád se pochybností zbavil: Co černoši, a jak tam zvládli žně? Co Somosa a z Libanonu zprávy? Jestlipak slouží Jásirovi zdraví? Co Carter? Eště není po Číně? Jakýpak další na světě jsou řády? - poslal jsem dotaz Té Vé novinám. To udílení máme všichni rádi. Dětičky vejskaj: Zas už je to tady! A brečí při tom celá rodina.
© Milan Dvořák. Překlad, 2006