Když někdy v básni nevím, kudy kam,
a nevychází metrům ani rým.
tak o moři si písně hulákám
a o struny si prsty omlátím.

Já se osudu a smůly nelekám,
já se nepodřídím jejich rozmarům,
jen když smím se přidat, námořníci, k vám,
vyjít na hlídku a vyplout k obzorům.

Na souši vládne chvat a stísněnost,
dav táhne všechny jako drávej proud.
Na moři tam má každej místa dost,
a nemusí se cpát pod cizí šroub.

Já se osudu a smůly nelekám,
já se nepodřídím jejich rozmarům,
jen když smím se přidat, námořníci, k vám
když mi postavíte na list vesla rum.

To víme všichni – žádný velryby,
jen kamarádi nesou tenhle svět.
Když v cizích šířkách přijdou pochyby,
tak do těch svejch se musí doplout zpět.

Já se osudu a smůly nelekám,
já se nepodřídím jejich rozmarům,
jen když smím se přidat, námořníci, k vám,
vyjít na hlídku a vyplout k obzorům.