Až si necháme říct, že nás má někdo na zemi rád
až zas vyplujeme na vlny a pod mraky.
přesně tak, jak to chce lodní řád.
moře nás bude zas kolíbat
jako maminka svý rošťáky.

Zase na lodních bocích se zaperlí pot.
Taky leckdo z nás zapotí se
Dusot strojů nás bude zas hnát o překot,
měnit minuty ve měsíce.

Kolem táhne se jen do všech stran vodní pláň,
ani živáčka uprostřed vod, jenom chlad.
Po všech vlnách a vichrech pak stává se nám,
že se doma a v klidu už nedaří spát.

Na lodní kalendář volný dny nezbyly,
musí se obejít i bez dat svátečních
někdy zapomenem na milý,
na všechno, co jsme jim slíbili
Snad nám odpustěj tenhleten hřích.

Ale ne, přece vzdycháme po každý z nich
Jenom se stydíme dělat to veřejně
Každej známe ten stesk ani ne po sukních
ani po štěstí, jen po hejně.

Kolem táhne se dál do všech stran vodní pláň
Žádnej dům, žádnej plot, ani háj, ani sad.
Po všech vlnách a vichrech pak stává se nám,
že se v útulným klidu už nedaří spát.

Leckdo říká, že na moře pro prachy jdem,
Ono ostatně vydělat, to není špás
Jenže my jdeme sem za svým snem
a pak za jedním jediným dnem.
co už navždycky zůstane v nás.

A když z cizího jara se vrátíme zas
k tomu našemu, pod jívy, pod šeříky.
mořskou bránu nám dokořán otevře vlast.
vítá všechny svý námořníky.

Kolem táhne se dál do všech stran vodní pláň
Žádný zprávy sem nedorazej, škoda psát
Po všech vlnách a vichrech pak stává se nám,
že se v útulným klidu už nedaří spát.

Každej zemi, svou jedinou milou, má rád,
i kdyby za mořem uviděl zázraky.
Vždycky zpět vede nás lodní řád
i když moře nás chce kolíbat
jako maminka svý rošťáky.

Maják zapomněl zamrkat reflektorem.
jen ho s údivem vypoulil na naši lod,
která svůj přístav cítí už za obzorem.
a tak vzpíná se na plnej chod.

Když se ohlédnem zpět, jiskří tam vodní pláň
O ní do konce života bude se zdát
když pak po vlnách, po vichrech stane se nám,
že se v tichu a klidu zas podaří spát.